Filmy>>Hledání ztraceného času

Hledání ztraceného času

Vzácne výnimočné aj banálne filmové obrazy minulosti

január 2013 Tomáš Hučko
"Dobrý den, vážení diváci..."
"Dobrý den, vážení diváci..."

Druhého januára zomrel Karel Čáslavský, 75 rokov by sa dožil koncom mesiaca. Už niekoľko rokov patrím k fanúšikom jeho pravidelnej nedeľnej relácie Hledání ztraceného času.

Pán Čáslavský v spolupráci s režisérom Pavlom Vantuchom vyrobili za vyše dvadsať rokov viac než päťsto vydaní (Česká televízia cyklus vysiela od apríla 1991), v ktorých uvádzal menšie či väčšie fragmenty archívnych filmových materiálov, občas aj celé krátke filmy. Tak sa vďaka cyklu na obrazovke „reanimovali“ vzácne sekvencie bežne nedostupných filmov ako napríklad Žijeme v Praze (1934) Otakara Vávru, či Jaro na Podkarpatské Rusi (1929) Karla Plicku, Píseň o Podkarpatské Rusi (1937) a Naše země (1938) Jiřího Weissa, či Kamenná krása (1938) Jiřího Lehovca a Jana Liboru, ku ktorému komentár napísal básnik Jaroslav Seifert.

Filmový obraz minulosti od profesionálov aj amatérov

Ale Hledání ztraceného času pochopiteľne neprinieslo obrázky minulosti len z filmových projektov s vyššími, takpovediac umeleckými ambíciami, to by toľko vydaní nenaplnilo. Ale hlavne by sa cyklu ako celku nepodarilo stvoriť neobyčajne pútavý, poučný a plastický obraz zašlých čias. Podarilo sa to preto, že tvorcovia televízneho cyklu siahli aj po mnohých dokumentačných, inštruktážnych či propagačných filmoch, ktoré v čase svojho vzniku slúžili praktickým účelom, no s odstupom času získavajú aj nový význam, novú hodnotu a zmysel. V televíznom cykle pána Čáslavského sa podieľajú na mnohovrstevnom obraze minulosti.

Neraz sú to filmy aj od renomovaných režisérov, ktorých poznáme z ich neskoršej tvorivej kariéry. Tak napríklad sme v Hledání videli aj propagačný film Střevíček (1937), ktorý v Zlíne nakrútili mladí Elmar Klos a Alexander Hackenschmied. Hudbu k nemu zložil Bohuslav Martinů. Alebo film Věrná hvězda (1940), predstavujúci históriu žiarovky a jej dobovú výrobu v brnenskej fabrike Edison, či film Miltex o Mautnerových textilních závodech v Náchode. Oba nakrútil renomovaný československý dokumentarista Jiří Lehovec. Nielen z dobových „industry“ a propagačných filmov, ale aj z množstva starých filmových žurnálov zostavil Karel Čáslavský v rámci cyklu dvanásťdielnu sériu Jak se co dělá, v ktorej sme videli výrobu najrozmanitejších vecí - od špendlíkov až po parné lokomotívy.

Štábny kapitán Vojtěch Vyšín a jeho kamera (Archivní žurnál č. 45)
Štábny kapitán Vojtěch Vyšín a jeho kamera (Archivní žurnál č. 45)

Ale cyklus využil predovšetkým kilometre filmových záberov a sekvencií, ktoré v desaťročiach zlatého veku kinematografu nakrútili mnohí neznámi a dávno zabudnutí filmoví „nádenníci“, a v neposlednom rade aj viacerí filmoví nadšenci. Výlučne z amatérskych filmov boli zostavené napríklad tieto vydania relácie: Osmičky a jiné tkaničky 1 – 3, Osmičky na vodě, Osmičky R. A. Dvorského, Pádlem i kamerou 1 – 3, Stanislav Olmer uvádí 1 – 2, Život v podzámčí, Výlety pana důchodního, ale zábery filmových nadšencov obsahovali aj mnohé iné diely cyklu. A neboli to len scény kúpania z dovolenky, či iné tradičné amatérske motívy. Zvedaví, odvážni a pohotoví amatéri nakrúcali neraz aj tam, kde sa profesionáli nedostali, alebo nie v pravý čas. Len jeden príklad za všetky, ako o ňom píše popiska vydania Halbíkova revoluce (2008) na webe Českej televízie:

„Když v sobotu 5. května 1945 začala pražská revoluce, vzal pan Miroslav Halbík, tehdy třicetiletý řezník s pražských Vokovic, filmovou kameru Kodak 16 a začal natáčet události ve svém okolí – německé hlídky v ulicích, stavění barikád, zatýkání německých vojáků i civilistů a jejich odvádění do sběrného tábora v Ruzyni. 9. května v časných ranních hodinách natočil filmový amatér Halbík příjezd Rudé armády do Liboce a dále přestřelku Rusů s příslušníky wehrmachtu, kteří se zabarikádovali v Masarykových kolejích v Dejvicích. Nakonec se dostal až na Václavské náměstí, kde nafilmoval trosky vybombardovaných domů a hlavně příjezd prvních ruských tanků.

Revoluce, jak ji zachytil pan Halbík, je poněkud odlišná, než jakou známe z jiných dokumentů. Na tehdejším okraji Prahy – ve Vokovicích, Veleslavíně a Liboci probíhala méně okázale, než ve středu města a většina zajištěných Němců se špatně vyzbrojeným revolucionářům vzdávala bez boje. Těch Němců byly takové zástupy, jaké v žádném jiném dokumentu o květnové revoluci nejsou k vidění.“1

Cyklus v správny čas

Česká televízia nedávno v cykle Perly českého dokumentu uviedla celovečerný dokument Věry Chytilovej z roku 1984 Praha - neklidné srdce Evropy. Invenčná filmová koláž a pôsobivá dokumentárna esej konfrontuje moderný vek mesta s jeho fascinujúcou históriou.

Hledání ztraceného času - TGM 80 (2010)
Hledání ztraceného času - TGM 80 (2010)

K evokovaniu dejov dvadsiateho storočia využíva dokument v efektných montážach aj archívne filmové zábery. A tak v sekvencii o vzniku republiky v roku 1918 vidíme aj pohyblivé obrázky nadšených davov, oslavujúcich v pražských uliciach pád monarchie. Dobové filmové materiály dokumentujú tiež atmosféru a dynamiku rokov dvadsiatych a tridsiatych. No v celom hodinovom filme sa nikde neobjaví kľúčová postava prvej Československej republiky - Tomáš Garrigue Masaryk. Hoci dokument pripomína viacero osobností jednotlivých období (kňažná Libuša, svätý Václav, Karel IV., Jan Hus, Jan Žižka, Mozart, mihnú sa tiež podobizne Františka Palackého a Boženy Němcovej, pripomenie sa Bedřich Smetana, Jiří Suchý a Jiří Šlitr, ale aj "robotnícky prezident" Klement Gottwald a v negatívnych súsvislostiach tiež Adolf Hitler a Reinhard Heydrich), zakladateľ štátu a prvý prezident sa nemihne ani na jedinom políčku filmu, hoci úradoval na Pražskom hrade a bol nakrúcaný nespočetne mnohokrát, to dnes už vieme aj vďaka niekoľkým vydaniam cyklu Hledání ztraceného času (Jak se T. G. Masaryk vrátil do vlasti, TGM 80, Dědeček Masaryk, Ještě Masaryk, Ještě jednou Masaryk, Úmrtí TGM, alebo hoci aj Všechny presidentovy vozy a v mnohých ďalších). Lenže cyklus Karla Čáslavského vznikal už v slobodných časoch, kým zmienku o Masarykovi v Chytilovej dokumente nepripustila cenzúra rigidného komunistického režimu v osemdesiatych rokoch, báli sa ho ako čert svätenej vody.2

Ktovie, či archívne materiály dokumentu o Prahe, vyrobeného v Krátkom filme, neprešli aj rukami Karla Čáslavského. V tom čase už totiž pracoval v Národním filmovém archivu (dokonca od roku 1963). Isté je však to, že ho vtedy z obrazovky poznala už celá republika. Čáslavského u divákov preslávil televízny zábavný kvíz Videostop, vysielaný v polovici osemdesiatych rokoch naživo.3 A vtedy dostal aj nápad na uvádzanie archívnych dokumentárnych materiálov v špeciálnej relácii. Sám o tom hovorí:

HZČ - TGM 80
HZČ - TGM 80

„Jakási představa o cyklu pořadů, ve kterých bych představoval divákům dokumentární poklady filmového archivu, mě pronásledovala už od začátku 80. let. Dokonce jsem s tím přišel do televize, ale tehdejší dramaturgyně filmového vysílání paní Krausová mi to naštěstí rychle rozmluvila. Co bych tehdy mohl ukazovat? Kolotoče, plovárny, sportovce a stará auta. Masaryka v žádném případě, život za první republiky taky ne.

Počkal jsem tedy a při první možné příležitosti jsem s tím přišel znovu. V roce 1990 jsme v rámci cyklu Kino a já natočili zkušební pořad a od jara 1991 už jsme vysílali cyklus pod názvem Hledání ztraceného času. Mělo to původně být asi patnáct pořadů, ale během let se to trochu rozrostlo…“4

Skutočne, Hledání ztraceného času je jedinečným, nesmierne košatým, ale zároveň systematickým zdrojom obrazov života prvej republiky: filmovým almanachom osobností, ale i prostých ľudí, kinematografickou encyklopédiou politiky, kultúry, priemyslu a poľnohospodárstva, vedy a techniky, ale napríklad aj podôb trávenia voľného času, turistiky, dovoleniek a mnohých iných tém štátu Čechov a Slovákov. Vďaka cyklu spoznáme prvorepublikovú podobu mnohých českých miest a mestečiek (Z našich měst 1 – 7, ale aj ďalšie: Litomyšlení, Místek bez Frýdku, Přeštice 1937, Stará Mladá Boleslav, Železný Brod a okolí a mnohé iné) ale aj miest a zákutí Slovenska (Obrázky ze Slovenska 1 – 3 a ďalšie). A keďže vtedy k Československu patrila aj Podkarpatská Rus, tak pochopiteľne aj odtiaľ. Množstvo filmových materiálov od počiatku kinematografu uchovalo aj podoby a premeny srdca hlavného mesta, Václavského námestia, záberov bolo dosť na rozsiahlu sériu v rámci cyklu (Filmy z Václaváku 1 – 13).

Na obraze prvej republiky v Hledání ztraceného času je však pozoruhodné to, že sa v cykle z archívov nerekonštruuje iba vonkajšková podoba medzivojnového Československa, ale že sa podarilo sprítomniť aj jeho „masarykovský duch“, étos, atmosféru.

No cyklus neprinášal len obrázky šťastnejších dní tejto krajiny, ale aj filmové doklady udalostí temných a tragických. Viacero vydaní pripomenulo pomníchovskú atmosféru i ťažkú éru protektorátu (Mnichov a dny po něm, Tenkrát 15. března 1 - 2, Tak začal protektorát, Kuratorium, niekoľko dielov sérií Výjevy z válečného hospodářství a Výjevy z válečného zemědelství). Unikátne zábery priniesli tematické vydania o pražskom povstaní (Bylo to v máji), viaceré pritom čerpali z amatérskych zdrojov (Halbíkova revoluce, Dvě vzpomínky na jaro 1945).

Autorský vklad

HZČ - Minuty republiky 4 (2011)
HZČ - Minuty republiky 4 (2011)

A čo bolo tajomstvom jedinečného autorského vkladu Karla Čáslavského? Možno je ukryté vo vyváženosti v prístupe k starých filmom. Ako erudovaný filmár, archivár a historik na jednej strane rešpektoval pôvodnú hodnotu a „identitu“ archívnych materiálov, ale dokázal ich pritom spracovať do podoby, ktorá oslovila široké okruhy televíznych divákov, nielen historikov, či filmárskych fajnšmekrov.

Archívne zábery a sekvencie Čáslavský rád komentoval, dopĺňal množstvom informácií, tlmočil zaujímavé súvislosti. Nie preto, aby sa sám predvádzal, čo všetko vie a čo sa mu podarilo zistiť, ale preto, že to zhodnotilo prachom zapadnuté obrázky v kontexte súčasnosti. Vo vzťahu k histórii filmovej ale ani k dejinám všeobecne nebol sterilne nestranný, no myslím, že si môžem dovoliť tvrdiť, že jeho stanoviskom nebola obhajoba nejakých konkrétnych názorov, ale elementárnych hodnôt. Nepodliehal predsudkom a nevnucoval ani žiadnu ideológiu.

Posledné vydania cyklu sú z roku 2012, autor ich pripravil ešte začiatkom minulého roka, väčšinu času bol potom pán Čáslavský hospitalizovaný. Televízia cyklus po celý minulý rok vysielala ďalej, pre divákov Hledání sa v nedeľné rána nič nezmenilo. Od začiatku nového roku Česká televízia vo vysielaní cyklu pokračuje. Má z čoho čerpať, reprízovanie dielov týždeň čo týždeň opäť približuje pútavé podoby minulosti, v ktorých ožíva množstvo tieňov a niekedy aj duše ľudí, ktorí už dávno nie sú medzi nami.

V cykle sa zakaždým v úlohe sprievodcu objaví i ten sympatický, múdry pán. Prihovorí sa svojim divákom, účelne a výstižne okomentuje staré filmy, neraz so štipkou svojského humoru. Hovorí hlasom, ktorý je všelijaký, len nie mikrofonický, no ktorý sa vždy oplatí počúvať. Vďaka médiu, ktoré pán Čáslavský toľko miloval, sa sám stal nesmrteľným. Určite sa vždy v nedeľu budem pozerať.

Hledání ztraceného času
Československo, ČR, 1991 - 2012, 17 - 20 min.
Scenár Karel Čáslavský
Réžia Pavel Vantuch
  • Z webu Českej televízie o relácii Hledáni ztraceného času, text k vydaniu Halbíkova revoluce.
  • V roku 1990 Věra Chytilová svoj nedobrovoľný dlh voči Masarykovi splatila v hodinovom dokumente:TGM – osvoboditel.
  • Videostop údajne dosahoval sledovanosť až osem miliónov divákov! S Československou televíziou spolupracoval Čáslavský však už predtým, scenáristicky sa podieľal na cykle Komik a jeho svět.
  • Karel Čáslavský v článku ČT 24: Hledání ztraceného času jubilejní, 2010 na webe Českej televízie.